Na kolech z Vysočiny do jižních Čech

„Kolik je hodin?“ Ptá se manželka
„7.20.“ Odpovídám
„V kolik nám odjíždí vlak?“
„V 8.00″
„Neměli by jsme už raději vyrazit?“
„To stihnem“
Tak začíná neše jedenáctidenní putování. Na kolech máme naloženo 20kg věcí které nám nahradí naše šatníky na cestě z Vysočiny přes Horácko, Jižní Moravu, Českou Kanadu do cíle v Soběslavi

První den
Kolem Olšiakových soch
Vlak do Žďáru nad Sázavou jsme stihli, ale na nákup novin do vlaku už čas nezbyl . Před jedenáctou hodinou vystupujeme z vlaku a po ubytovaní se jdeme naobědvat. Dnes nás čaká okruh po betonových sochách Michala Olšiaka.
Hned za Žďárem nad Sázavou míjíme benzinovou stanici a po pár stech metrech jsme u první sochy – Hamroně. Hrubou představu o jeho velikosti jsem měl, ale realita mě zaskočila. Něco až tak velkýho jsem opravdu nečekal. Pokračujeme však dále po okruhu značeným černým H ve žlutém poli. Klasická polní cesta využívaná turisty, cyklisty, koňáky ale i zemědělci, a taky podle toho vypadá. Vyjíždíme na malou vyvýšeninu, odkud je krásně vidět celé město s dominantní Zelenou horou. A na toto krásné panorama kouká také druhá socha – Mamlas. Vyšlapanou pěšinkou sjíždíme k rybníku Miškovec kde se napojujeme na krásnou asfaltovou cestu po které dojedeme do Račína. Nádherná socha raka je usazená na břehu rybníčku plného kvetoucích leknínů. Před námi jsou už jenom dva kopečky, Vápenice a Peperek, a také poslední dvě sochy Mamut a Kůň. Na Peperku začíná pršet, a tak od konce světa ve Šlakhamrech to bereme nejkratší cestou (po červené tur.zn.) pod Rozštípenou skálu, kde půl hodinky přečkáváme déšť pod skalním převisem. Před devátou hodinou přijíždíme zpátky na ubytovnu.

____________________________________________________________________________
Druhý den
Zelená hora
Probouzíme se do slunečného rána. Čeká nás prohlídka města a hlavně návštěva Poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a pod ním ležícího zámku.
Samotné náměstí se nám moc nelíbilo. Přestavba ze sedmdesátých let 20. století se moc nepovedla. Historický ráz si zachovala pouze spodní část náměstí. Cestou k Zelené hoře procházíme panelovou výstavbou a až za zimním stadionem lemují cestu rodinné domy. Odlesněním kopce dalo vyniknout poutnímu kostelu, který stojí na samém vršku Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře je úžasná architektonická kombinace pěticípé hvězdy samotného kostela a deseticípé hvězdy okolního ambitu. Prohlídka je pouze s průvodkyní a musím uznat, že tento průvodcovský výklad byl ten nejlepší co jsem o letošní dovolené slyšel. Když opuštíme Zelenou horu, míjíme moderní a velmi pěkný městský hřbitov. Odtud je také pěkný pohled na zámek Žďár nad Sázavou obklopený Konvetským rybníkem. Přecházíme barokní most, kterému místní říkají „Malý Karlův most“. Naštěstí přes Karlův most nevede komunikace 2.třídy s provozem kamionů. Po pár metrech jsme u brány zámku, dříve cisterciácským klášterem, který v r. 1784 zrušil císař Josef II. Od roku 1930 patří rodu Kinských, kteří jej opět spravují. Jdeme na prohlídku Baziliky Nanebevzetí Panny Marie, Studniční kaple a Santiniho expozice. Bazilika nás nadchla svou velikostí a zdobností, za to výklad průvodkyně:“Před vámi je toto, za vámi toto, vpravo bla, bla bla“ byl tragický a s několika nepřesnostmi.
Prohlídka je za námi a my pokračujeme kolem Doního hřbitova k Pilské nádrži. U hráze odbočujeme na pravou stranu nádrže a po chvilce jsme u další Olšiakovi sochy, jímž je Hraniční kámen s českým lvem a moravskou orlicí. A tímto končí naše návštěva Žďáru nad Sázavou a my se vlakem přesouváme do Doubravníku, od kterého to máme k zajištěnému ubytování v rekreačním středisku Prudká pouhé tři kilometry.

____________________________________________________________________________
Třetí den
Hrad Pernštejn
Dnes se na kola ani nepodíváme. Máme v plánu prohlídku hradu Pernštejn. Protože rekreační středisko dříve sloužilo především k železničářské rekreaci, nesmí u něj chybět železniční stanice. A tím pádem je vyřešena doprava do Nedvědic. Celou cestu z nádraží máme hrad Pernštejn před sebou. Hrad je opravdu nádherný a ani se nedivím že je to jeden z nejnavštěvovanějších moravských hradů, ale my jej opuštěli se smíšenými pocity. To, že jediné toalety jsou u restaurace, což je na druhé straně hradu než jsou pokladny, by se dalo přežít. Přežít by se dalo i to, že pokud by jste chtěli na některou z výběrových tras, museli by jste čekat okolo tří hodin. Tím pádem lifrujou do hradu na základní trasu skupinky po 45 lidech v 1/4 hodinových intervalech. Co jsem ale těžce rozdejchával, bylo rozkaz průvodkyně že všechny batohy, kočárky a jiná zavazadla se musejí uložit do určené místnosti. Přitom v návštěvním řádu, ani na pokladně o tomto nařízení není ani zmínka. Na dotaz, že v nich máme doklady, peníze a jiné cennosti, průvodkyně odpověděla že si můžeme jít nechat vrátit vstupné. Zklamání z přístupu k návštěvníkům tohoto hradu si kompenzujeme v Restauraci pod Pernštejnem, kde jsme si na jídle pochutnali.
Zpátky do Prudké jdeme podél Svratky a po cestě si prohlédneme krytý dřevěný most v Černvíru, který byl postaven v roce 1718 a je nejstarší na Moravě. Večer nás čeká už jen balení, protože zítra se přesunujeme k Dalešické přehradě.

_____________________________________________________________________________
Čtvrtý den
Od hradu Pernštejn k Dalešické přehradě

V 9.40 Ivanka povídá: „Odnes ještě odpadky, já zametu chatku.“
Beru košík a spěchám ke kontejneru.
„Sakra, měli by jsme už raději jet. Vlak z Tišnova do Vlkova nám odjíždí v 10.33″
V 9.50, kdy už jsme na cestě, tuším problém. Po levé straně koryto Svratky, po pravé železniční násep a mezi tím metrová pěšinka z hrubě poskládaných kamenů. Otáčím se, a má předtucha se naplňuje. Ivanka kolo tlačí a před námi 12 kilometrů k vlaku. Naštěstí po 300 metrech se dostáváme na asfaltku. Konečně jedeme.
9.25 a jsme na nádraží. Hurá. Máme ještě 8 minut .
9.50 vystupujeme ve Vlkově u Tišnova. Od této chvíle se budeme pohybovat až do cíle v Soběslavi pouze na kolech nebo pěšky. V poledne si dáváme ve Velké Bíteši polévku a pokračujeme k Dalešické přehradě. Krásná rovinatá cesta, vynikající kukuřice na polích, ideální počasí – pohoda. V Ocmanicích když míříme na rozhlednu, se najednou prudce zvedá silnice. Přehazuji na pohodu až najednou zjišťuji, že mám nejlehčí převod. Šlapu jako magor a vůbec to nejede. Naštěstí je to krátký kopeček a za chvilku vystupujeme na rozhlednu. Je to pár schodů v moderní kovové konstrukci nad ocmanickým vodojemem. Dřevěné odpočívadlo a kohoutek s pitnou vodou svědčí o tom, že se při výstavbě myslelo i na návštěvníky. Odpočívalo by se zde pěkně, my však máme ještě kousek cesty před sebou a navíc se ozývají naše žaludky. Odbočujeme tedy do Náměště nad Oslavou, kde si dáme oběd.
Dvě hodiny po poledni kroužíme po náměšťském náměstí a koukáme po nějaké restauraci se zahrádkou. Nikde nic. Dozvídáme se, že musíme zpátky směrem na Třebíč a tam už to najdem. A taky jsme našli. Restaurace U Cafourků. Klasická hospoda, ale vynikající vídeňský guláš za 52 korun . Nemusíme spěchat do Koněšína nám zbývá 10 kilometrů, ale na obloze se něco děje.
„Ivanko šlapej trošku rychleji, ať jsme odsud co nejdřív!“ Popoháním manželku, když vidím jaký je provoz na silnici po které jedeme. Jsme na hlavní silnici z Brna na Třebíč a Telč. Pokaždé, jakmile se mnou zalomcuje poryv větru od míjejícího kamionu, koukám na navigaci kdy už budeme u odbočky na Okarec.
„Zajeď doprava, budeme odbočovat“ křičím na Ivanku, abych přeřval motory náklaďáků
„To je hnus a smrad“ povídá Ivča, když čekáme na chvilku, aby jsme v klidu přejeli silnici.
Začímá drobně pršet. Pláštěnky však nevytahujeme, do Koněšína je to kousek.
Koněšín. Koukám na vesničku a hledám mezi baráčky zelenou fasádu na místní ubytovně. Parkujeme kola, sundaváme bagáž a z nebe se začnou řinout provazy vody. Měli jsme to akorát

_____________________________________________________________________________
Pátý den
Lodí do Kramolína a rozhlednu Babylon
Prší. Pláštěnky na sebe a jdeme ke koněšínskému přístavišti. V 10.45 nám odjíždí loď, kterou se chceme dostat do Kramolína a odtud na na rozhlednu Babylon a když vyjde počasí na Mohelenskou hadcovou step. Během plavby pozorujeme rozmanitost Dalešické nádrže a když po hodině přijíždíme do Kramolína vyrážíme k rozhledně. Když dojdeme asfaltkou až na rozcestí k rozhledně, zjišťujeme, že dnes by mělo být zavřeno. Nechápu proč na toto neupozorní třeba u přístaviště, nebo na informačních panelech, kterých je zde požehnaně. Pod plakátem je cedulka „otevřeno“, tak doufáme, že to neotočil nějaký vtipálek, a míříme k rozhledně. Skoro 180 let stará rozhledna je otevřená, hurá. Stoupáme po schodech a ve vyhlídkovém patře nás překvapí nádherná výzdoba, které dominuje znamení zvěrokruhu na stropě. Protože stále prší, nejsou výhledy takové jaké by jsme si přáli, ale přesto se je to nádherný pohled (i když pouze skrze okenní tabulky). Vzhledem k nepřízni počasí rušíme prohlídku Mohelenské stepi a míříme zpět do Kramolína. Potřebujeme nakoupit něco k večeři a snídani a taky si dát něco k obědu. Hledáme potraviny a dozvídáme se, že je tady provozována pouze jedna prodejna a to v budově pošty a jen na hodinku od druhé hodině po poledni. Máme čas, tak jdeme do nedaleké restaurace, kde už mají pouze polévku. Zdá se mi to jako kdybych se vrátil do minulého století . Rychle pryč odsud. Vracíme se zpátky do Koněšína, a než přirazíme k molu, ozve se z lodních amplonů krásná písnička velebící tento kraj. Vystupujeme na konečné a celou cestu k ubytovně si notujeme melodii z lodě.

_____________________________________________________________________________
Šestý den
Z Dalešické přehrady na Vranovskou

_____________________________________________________________________________
Sedmý den
Hrad Bítov a rozhledna Rumburak

_____________________________________________________________________________
Osmý den
Zřícenina Cornštejn


_____________________________________________________________________________
Devátý den
Z Vranovské přehrady do České Kanady

______________________________________________________________________________
Desátý den
Českou Kanadou do Jindřichova Hradce

______________________________________________________________________________
Jedenáctý den
Z Jindřichova Hradce přes Červenou Lhotu do Soběslavi na vlak