Rydval.eu

Na kolech z Vysočiny do jižních Čech

admin — Mon, 09 Aug 2010 14:20:16 +0000

“Kolik je hodin?” Ptá se manželka
“7.20.” Odpovídám
“V kolik nám odjíždí vlak?”
“V 8.00″
“Neměli by jsme už raději vyrazit?”
“To stihnem”
Tak začíná neše jedenáctidenní putování. Na kolech máme naloženo 20kg věcí které nám nahradí naše šatníky na cestě z Vysočiny přes Horácko, Jižní Moravu, Českou Kanadu do cíle v Soběslavi

První den
Kolem Olšiakových soch
Vlak do Žďáru nad Sázavou jsme stihli, ale na nákup novin do vlaku už čas nezbyl . Před jedenáctou hodinou vystupujeme z vlaku a po ubytovaní se jdeme naobědvat. Dnes nás čaká okruh po betonových sochách Michala Olšiaka.
Hned za Žďárem nad Sázavou míjíme benzinovou stanici a po pár stech metrech jsme u první sochy – Hamroně. Hrubou představu o jeho velikosti jsem měl, ale realita mě zaskočila. Něco až tak velkýho jsem opravdu nečekal. Pokračujeme však dále po okruhu značeným černým H ve žlutém poli. Klasická polní cesta využívaná turisty, cyklisty, koňáky ale i zemědělci, a taky podle toho vypadá. Vyjíždíme na malou vyvýšeninu, odkud je krásně vidět celé město s dominantní Zelenou horou. A na toto krásné panorama kouká také druhá socha – Mamlas. Vyšlapanou pěšinkou sjíždíme k rybníku Miškovec kde se napojujeme na krásnou asfaltovou cestu po které dojedeme do Račína. Nádherná socha raka je usazená na břehu rybníčku plného kvetoucích leknínů. Před námi jsou už jenom dva kopečky, Vápenice a Peperek, a také poslední dvě sochy Mamut a Kůň. Na Peperku začíná pršet, a tak od konce světa ve Šlakhamrech to bereme nejkratší cestou (po červené tur.zn.) pod Rozštípenou skálu, kde půl hodinky přečkáváme déšť pod skalním převisem. Před devátou hodinou přijíždíme zpátky na ubytovnu.

Cyklistická trasa 636830 – powered by Bikemap

____________________________________________________________________________
Druhý den
Zelená hora
Probouzíme se do slunečného rána. Čeká nás prohlídka města a hlavně návštěva Poutního kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře a pod ním ležícího zámku.
Samotné náměstí se nám moc nelíbilo. Přestavba ze sedmdesátých let 20. století se moc nepovedla. Historický ráz si zachovala pouze spodní část náměstí. Cestou k Zelené hoře procházíme panelovou výstavbou a až za zimním stadionem lemují cestu rodinné domy. Odlesněním kopce dalo vyniknout poutnímu kostelu, který stojí na samém vršku Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře je úžasná architektonická kombinace pěticípé hvězdy samotného kostela a deseticípé hvězdy okolního ambitu. Prohlídka je pouze s průvodkyní a musím uznat, že tento průvodcovský výklad byl ten nejlepší co jsem o letošní dovolené slyšel. Když opuštíme Zelenou horu, míjíme moderní a velmi pěkný městský hřbitov. Odtud je také pěkný pohled na zámek Žďár nad Sázavou obklopený Konvetským rybníkem. Přecházíme barokní most, kterému místní říkají “Malý Karlův most”. Naštěstí přes Karlův most nevede komunikace 2.třídy s provozem kamionů. Po pár metrech jsme u brány zámku, dříve cisterciácským klášterem, který v r. 1784 zrušil císař Josef II. Od roku 1930 patří rodu Kinských, kteří jej opět spravují. Jdeme na prohlídku Baziliky Nanebevzetí Panny Marie, Studniční kaple a Santiniho expozice. Bazilika nás nadchla svou velikostí a zdobností, za to výklad průvodkyně:”Před vámi je toto, za vámi toto, vpravo bla, bla bla” byl tragický a s několika nepřesnostmi.
Prohlídka je za námi a my pokračujeme kolem Doního hřbitova k Pilské nádrži. U hráze odbočujeme na pravou stranu nádrže a po chvilce jsme u další Olšiakovi sochy, jímž je Hraniční kámen s českým lvem a moravskou orlicí. A tímto končí naše návštěva Žďáru nad Sázavou a my se vlakem přesouváme do Doubravníku, od kterého to máme k zajištěnému ubytování v rekreačním středisku Prudká pouhé tři kilometry.

____________________________________________________________________________
Třetí den
Hrad Pernštejn
Dnes se na kola ani nepodíváme. Máme v plánu prohlídku hradu Pernštejn. Protože rekreační středisko dříve sloužilo především k železničářské rekreaci, nesmí u něj chybět železniční stanice. A tím pádem je vyřešena doprava do Nedvědic. Celou cestu z nádraží máme hrad Pernštejn před sebou. Hrad je opravdu nádherný a ani se nedivím že je to jeden z nejnavštěvovanějších moravských hradů, ale my jej opuštěli se smíšenými pocity. To, že jediné toalety jsou u restaurace, což je na druhé straně hradu než jsou pokladny, by se dalo přežít. Přežít by se dalo i to, že pokud by jste chtěli na některou z výběrových tras, museli by jste čekat okolo tří hodin. Tím pádem lifrujou do hradu na základní trasu skupinky po 45 lidech v 1/4 hodinových intervalech. Co jsem ale těžce rozdejchával, bylo rozkaz průvodkyně že všechny batohy, kočárky a jiná zavazadla se musejí uložit do určené místnosti. Přitom v návštěvním řádu, ani na pokladně o tomto nařízení není ani zmínka. Na dotaz, že v nich máme doklady, peníze a jiné cennosti, průvodkyně odpověděla že si můžeme jít nechat vrátit vstupné. Zklamání z přístupu k návštěvníkům tohoto hradu si kompenzujeme v Restauraci pod Pernštejnem, kde jsme si na jídle pochutnali.
Zpátky do Prudké jdeme podél Svratky a po cestě si prohlédneme krytý dřevěný most v Černvíru, který byl postaven v roce 1718 a je nejstarší na Moravě. Večer nás čeká už jen balení, protože zítra se přesunujeme k Dalešické přehradě.

_____________________________________________________________________________
Čtvrtý den
Od hradu Pernštejn k Dalešické přehradě

V 9.40 Ivanka povídá: “Odnes ještě odpadky, já zametu chatku.”
Beru košík a spěchám ke kontejneru.
“Sakra, měli by jsme už raději jet. Vlak z Tišnova do Vlkova nám odjíždí v 10.33″
V 9.50, kdy už jsme na cestě, tuším problém. Po levé straně koryto Svratky, po pravé železniční násep a mezi tím metrová pěšinka z hrubě poskládaných kamenů. Otáčím se, a má předtucha se naplňuje. Ivanka kolo tlačí a před námi 12 kilometrů k vlaku. Naštěstí po 300 metrech se dostáváme na asfaltku. Konečně jedeme.
9.25 a jsme na nádraží. Hurá. Máme ještě 8 minut .
9.50 vystupujeme ve Vlkově u Tišnova. Od této chvíle se budeme pohybovat až do cíle v Soběslavi pouze na kolech nebo pěšky. V poledne si dáváme ve Velké Bíteši polévku a pokračujeme k Dalešické přehradě. Krásná rovinatá cesta, vynikající kukuřice na polích, ideální počasí – pohoda. V Ocmanicích když míříme na rozhlednu, se najednou prudce zvedá silnice. Přehazuji na pohodu až najednou zjišťuji, že mám nejlehčí převod. Šlapu jako magor a vůbec to nejede. Naštěstí je to krátký kopeček a za chvilku vystupujeme na rozhlednu. Je to pár schodů v moderní kovové konstrukci nad ocmanickým vodojemem. Dřevěné odpočívadlo a kohoutek s pitnou vodou svědčí o tom, že se při výstavbě myslelo i na návštěvníky. Odpočívalo by se zde pěkně, my však máme ještě kousek cesty před sebou a navíc se ozývají naše žaludky. Odbočujeme tedy do Náměště nad Oslavou, kde si dáme oběd.
Dvě hodiny po poledni kroužíme po náměšťském náměstí a koukáme po nějaké restauraci se zahrádkou. Nikde nic. Dozvídáme se, že musíme zpátky směrem na Třebíč a tam už to najdem. A taky jsme našli. Restaurace U Cafourků. Klasická hospoda, ale vynikající vídeňský guláš za 52 korun . Nemusíme spěchat do Koněšína nám zbývá 10 kilometrů, ale na obloze se něco děje.
“Ivanko šlapej trošku rychleji, ať jsme odsud co nejdřív!” Popoháním manželku, když vidím jaký je provoz na silnici po které jedeme. Jsme na hlavní silnici z Brna na Třebíč a Telč. Pokaždé, jakmile se mnou zalomcuje poryv větru od míjejícího kamionu, koukám na navigaci kdy už budeme u odbočky na Okarec.
“Zajeď doprava, budeme odbočovat” křičím na Ivanku, abych přeřval motory náklaďáků
“To je hnus a smrad” povídá Ivča, když čekáme na chvilku, aby jsme v klidu přejeli silnici.
Začímá drobně pršet. Pláštěnky však nevytahujeme, do Koněšína je to kousek.
Koněšín. Koukám na vesničku a hledám mezi baráčky zelenou fasádu na místní ubytovně. Parkujeme kola, sundaváme bagáž a z nebe se začnou řinout provazy vody. Měli jsme to akorát

Cyklistická trasa 636835 – powered by Bikemap

_____________________________________________________________________________
Pátý den
Lodí do Kramolína a rozhlednu Babylon
Prší.

_____________________________________________________________________________
Šestý den
Z Dalešické přehrady na Vranovskou

Cyklistická trasa 636843 – powered by Bikemap

_____________________________________________________________________________
Sedmý den
Hrad Bítov a rozhledna Rumburak

_____________________________________________________________________________
Osmý den
Zřícenina Cornštejn

_____________________________________________________________________________
Devátý den
Z Vranovské přehrady do České Kanady

Cyklistická trasa 636853 – powered by Bikemap

______________________________________________________________________________
Desátý den
Českou Kanadou do Jindřichova Hradce

Cyklistická trasa 640794 – powered by Bikemap

______________________________________________________________________________
Jedenáctý den
Z Jindřichova Hradce přes Červenou Lhotu do Soběslavi na vlak

Cyklistická trasa 636865 – powered by Bikemap

Sjezd z Filipovy Hutě do Sušice

admin — Thu, 22 Jul 2010 09:55:11 +0000

Je vedro, ve kterém se dá tak akorát ležet na koupáku. Protože nás nebaví se opékat, vymýšlíme co podnikneme. Zjišťujeme, že po osmý hodině ráno vyráží ze Sušice cyklobus na Modravu. Balíme pár drobností a v 8:20 nám nakládají kola před sušickým nádražím do cyklobusu a míříme na Modravu. Naše výstupní stanice je Filipova Huť. Sluníčko a příjemný vánek je ideální počasí na zpáteční cestu do Sušice.

Po prvních několika stovkách metrů málem přejíždíme odbočku na Horskou Kvildu. Naštěstí máme navigaci a ta nás hned upozorňuje, že jsme mimo plánovanou trasu. Pohodovýma cestama se dostáváme až k odbočce na Churáňov. Kouknu na hodinky a navrhuji nasytit se v bufetu nad churáňovskýma sjezdovkama. Vynikající dršťkovka a česnečka nás perfektně zasytí, další občerstvení je plánované až na hradě Kašperku. Vyrážíme pod Popelnou horu,ale rostoucí tmavá oblačnost a občasné zahřmění mění naší trasu. Netoužíme po tom, aby nás zastihla bouřka někde na hřebenech. Po sjezdu z Milovského vrchu (Ivanka neměla odvahu tak to sešla ) se dostáváme do Nicova, kde již začíná poprchávat. Asfaltkou to bereme na Kašperské hory a odtud přes Tuškov do Dlouhé Vsi. Bouřce jsme ujeli, ale je to tady jako v prádelně. Na pivo nemám vůbec chuť, tak do mě padají dva škopky kofoly a nádhernou cyklostezkou podél Otavy, kde se náramně zchladíme, dojíždíme do Sušice.

Cyklistická trasa 636540 – powered by Bikemap

Z Třeště na Roštejn

admin — Tue, 06 Jul 2010 12:18:13 +0000

Co se po dopoledním tančení jít někam projít? Jsme na týdenní taneční škole a jeden den máme odpoledne volno. Beru navigaci a je to jasné. Hrad Roštejn. Protože jsme ubytováni v Třešti na učňáku, který je vybudován nad městečkem směrem k hradu, nemusíme se v těchto vedrech plahočit rozpáleným městem. Vycházíme po modré značce, ale hned u rybníku Valcha opouštíme značení a polní cestou míříme ke vsi Hodice. Hned na začátku vesnice jsem si myslel, že je pro nás připraven vrtulník na pohled z výšky, ale nějak jsme ho nedokázali dostat dostat do provozu . No nic půjdeme tedy po svých. Po chvilce se napojujeme na zelené značení, po které dojdeme až k hradu. Cesta se krásně vlní a my poznáváme, jak je kraj Vysočina malebný. Před rozcestím “Pod Kratiznou” potkáváme maminku s dcerkou na zádech a dvěma cupitajícími klučíky okolo. A jestli prý jde dobře na Růženou, kde na ně čeká manžel s autem? Koukám do mapy a povídám, že si trochu zašli. Tak jde kousek s námi a u hájovny, kde je i nějaký skautský tábor, ji posílám správným směrem. Tímto směrem se budeme i my vracet z hradu. Uběhly dvě hodinky a jsme na hradním nádvoří. Je to menší hrádek, kdy z okolních lesů vykukuje jen gotická sedmiboká hradní věž. Ve stylové pokladně kupujeme prohlídku malého ochozu a hradní kaple. Samozřejmě se jdeme podívat i do věže, odkud jsou pěkné výhledy po okolní krajině. Prohlídku, klobásu a pivo máme za sebou a před námi je už jenom zpáteční cesta.

Sgt. Pepiks Band – Steel Devils 15:3

admin — Thu, 03 Jun 2010 09:39:41 +0000

Na poslední zápas sezony, v kterém budeme bojovat o postup do 1.ligy, se náš tým schází v kompletní sestavě. Stavím do první půlky a čtyřek to nejsilnější co v týmu máme. Bohužel svým kvalitám dostál pouze Ondra QP4,5, který vyhrává náš jediný vítězný zápas. Tím pádem je rozhodnuto. Stav po první půli 9:1 a na legy hrozivých 19:4 , což Pepikum stačí k postupu do 1.ligy. Rozčarován ze hry Červajse QP2,3, Martina QP2,3, a Petra QP2, střídám je za zbytek týmu. Ve zbývajících zápasech s rozjetým soupeřem hrajeme 6:2 a na legy 13:7. Poslední zápas byl blamáží, a pro mě, jako kapitána z toho plyne, že ne každý má jisté místo v základu podle QP. Jsem velmi zklamán, že ani ve steelové lize jsme nepostoupili do 1.ligy. Na druhou stranu je 3.místo pěkné umístění a předzvěst, že se příští rok o postup opět porveme.

Tatranky : Čako Devils 10:8

admin — Sun, 23 May 2010 05:09:52 +0000

Velmi důležitá neděle. Naši hokejisté hrají s ruskem o titul mistra světa a my si to rozdáme s Tatrankami o třetí místo a postup do extraligy. Zatímco naši hokejisté to zvládli, my ne . Soupeř mi hrozně připomínal náš tým před několika lety. Nadšení a hlavně chtění vyhrát, je dovedlo k tomuto vítězství. Tatranky házeli velmi pěkné šipky, a my jim děláme pouhé spartingpartnery. Před čtyřhrama je stav 6:2 a to jsme již tušili průser. Prohraná čtyřhra a smrtelná křeč v cricketu nic neřeší a stav je 7:3. V dalších singlech už soupeř nenechává nic náhodě a třemi hřebíčky zatloukl naší rakev. V uvolněné atmosféře se dohrává a my v klidu korigujeme nepříjemné score. Naše hra byla hrozně profesorská, kdy jsme se nedokázali v kritických okamžicích hecnout a své zápasy vyhrát. Jediný bojovník byl Kamil, který vyhrál tři singly a leg v cricketu. My ostatní, pouhý jeden zápas a já s Martinem druhý leg v cricketu. V náhozech jsme se soupeřem drželi krok, ale ty dably, ty nás pohřbily. Zůstáváme tedy v první lize a příští rok to zkusíme znovu.

Steeel Devils – Golden Shooters A 11:7

admin — Thu, 20 May 2010 07:02:47 +0000

Týden před důležitým zápasem se Martin omlouvá, že nebude moci. Když mi Ondra potvrzuje že na tento zápas 100% přijede ani se nepokouším zápas přeložit. Den před zápasem mi však volá Ondra že nedostane volno a vzápětí Dědek že je v prdeli se zdravíčkem. Hned volám soupeři a žebrám o přeložení. Soupeř má odloženej ještě zápas s Pepikama a nenašel žádný volný termín. Hmmm ve třech – to už prohráváme 5:0. Volám Dědkovi, že jestli se udrží na nohou musí přijet. Samozřejmě že soupeř přijel v nejsilnější sestavě v plánu vraždit neviňátka. Žádáme soupeře zda by se mohly přednostně odehrát dědkovo zápasy. A tak k prvním zápasům nestupuje Dědek s Rendou a oba je bravurně zvládají. Pak však Dědek prohrává s Čadkem a Markytán to Milánkovi dvakrát zavírá v 6 kole. Následuje vítězná čtyřhra a v dalších singlech Dědek poráží Markytána a Milan se s Radanou také nemazlí. Dohrávají se singly v první půlce kdy já i Renda vyhráváme. Dědek po svém posledním zápase rychle odjíždí do postele. A stav je 8:3. To už věřím že vyhrajeme. Když Milánek poprvé zavírá nad 100 a Renda ještě poráží Čadka není co řešit. Jak to vypadalo nebezpečně před zápasem, tak jsme to zvládli a v posledním zápase si zahrajeme o postup do 1.ligy s Pepikama.
Dědku, velký dík tobě.

Chvojkovický klobás – Steel Devils 4:14

admin — Thu, 13 May 2010 05:36:09 +0000

Víte jak 100% vyhrajete? Když budete házet čísla pod 100. Sice nebudete vládnout statistikám, ale důležitej je bod pro tým. Tak nějak jsem to měl v zápase s Chvojkama. Jakmile jsem v posledním zápase začal honit statistiky soupeř šel do toho taky a já prohrál. Byl to vcelku pohodový zápas, se spoustou skvělých okamžiků. To když s Ondrou koukáme na Milánka, který má 64 do cíle a přemýšlí. Oba si říkáme:”no to je jasný T16 D8, nebo D16 D16″ Milánek však háže 14 a BULL. Pěkné a nejlepší že to zopakoval ještě v jednom zápase. Ondra si jel svou cestu za statistikama a vůbec ho nerozhodilo když soupeř přijde k terči a hodí 180 a vzápětí 100. A Tak na konci všech zápasů odjíždí s koeficientem 5,2 (skromný to kluk) a jedním prohraným legem . No a jak hrál Renda? S rukama jako orangutan (začal rozvážet zeleninu) se do toho pustil s vervou a jeho první tři šipky odmazávají 180 bodů ze skore.K tomu ještě přidá dvě 140 dvě 100 a v pohodě poráží soupeře. V dalších dvou zápasech však nemůže najít dably a soupeřovi necháva body.

Čako Devils – Plzeňka 11:7

admin — Sun, 09 May 2010 15:01:34 +0000

Bez Kamila nastupujeme k veledůležitému zápasu. A soupeř nás začal pěkně mydlit. V prvních čtyřech singlech vítězí pouze Rožik a my prohráváme 1:3. V dalších singlech opět s Dědkem prohráváme své zápasy a stav je 1:5. Poté se k vítěznému Rožikovi přidává Martin a stav je před čtyřhrou 3:5. Po vítězné čtyřhře, kterou jsme vyhráli bez prohraného legu se od soupeřova stolu ozývají hlasy o nějacích klikařích a my věříme že soupeř je načatej. Cricket se nám moc nepovedl a když já opět prohrávám svůj zápas je stav 4:7. To byl však poslední zápas který prohráváme a následuje skvělá série sedmi zápasů, kterými otáčíme skore a zcela rozloženou Plzeňku porážíme. O tom že má Rožik skvělou formu svědčí jeho všechny vyhrané zápasy. A tak to má být. Teď už jenom zbývá abych se i já potkal s formou, protože moje dably jsou na hony vzdálené od míst kde bych je chtěl vidět .

Fraja Neratovice – Čako Devils 11:7

admin — Sun, 02 May 2010 05:12:04 +0000

Od vítězství jsme byli opět jenom kousek. V první půlce se přetahujeme se soupeřem o každý zápas a leg. A když nejlepší soupeřovi hráči nedělají ani bod, držíme před čtyřhrami stav 4:4. Pak však prohráváme jak čtyřhru tak cricket a stav se měníá na 6:4 v náš neprospěch. Ještě v následujících singlech zvedáme hlavu a srovnáváme na 7:7. Bohužel v závěrečných singlech se nám nedaří a tak soupeř vítězí ve všech čtyřech zbývajících zápasech.

Čako Devils – PM Nabulsen 13:5

admin — Sun, 25 Apr 2010 06:07:48 +0000

“Martine, že ty jsi propil peníze od sponzorů?”. Tak nějak bych začal článek o zápase se soupeřem, který nás v podzimní části porazil. A proč úvodní věta? Protože Martin vstoupil do klubu třicátníků , protože po zápase zůstával v Privátu, protože vyhrál zápasy systémem hada, protože článek o tomto zápase měl psát on a po třech dnech ani čárka 8-), protože jsem mu přinesl peníze od sponzora a bylo tedy za co.
Soupeř byl k nám neskutečně milosrdný. Netrefoval dably a my je trestali. Po první půli je stav neskutečných 9:0, kdy na soupeřově straně jsou pouhé tři vyhrané legy. Cricket pak vzápětí prohráváme a Martin za sebe posílá plnohodnotnou náhradu, a to mně . Dědek dělá desátý bod, a my se střídáme v rundách panáčků. Rundy nejsou drahé, protože neřidič jsem pouze já a Martin. No a jak je zvykem, i Dědek si jednu rundu zaplatí. A to za jeho poslední a samozřejmě prohraný zápas.
Tímto vítězstvím jsme si už pojistili minimálně 4.místo v lize, ale věřím, že o třetí a postup do extraligy, se popereme v posledním zápase s Tatrankama.